chmelařství

Stoleté výročí narozenin doc. dr. ing. Karla Osvalda

Prof. ing. Václav Fric, DrSc.

Doc. dr. ing. Karel Osvald

Naše chmelařská veřejnost a s nimi i pivovarníci vzpomínají v tomto roce stých narozenin přední osobnosti českého chmelařství a zakladatele chmelařského výzkumu, předního šlechtitele žateckého poloraného červeňáku doc. dr. ing. Karla Osvalda.

Narodil se 19. září 1899 v Domoušicích, okres Louny, jako syn Karla Osvalda a Albíny, rozené Riegrové z Domoušic. Otec, který byl schwarzenberským pokladníkem na místním lesním úřadě mu v jeho třech letech zemřel. Po absolvování obecné školy v Domoušicích nastoupil ve svých jedenácti letech na reálku v Lounech kde v roce 1917 maturoval. Po maturitě musel nastoupit vojenskou službu, kterou ukončil v listopadu 1919. Před nástupem vojenské služby se zapsal na táborskou zemědělskou akademii kde po návratu z vojny začal studovat. Protože tato akademie byla zrušena přestoupil na Vysokou školu zemědělského inženýrství v Praze, kterou ukončil druhou státní závěrečnou zkouškou v roce 1921.

Po krátké praxi na státním velkostatku v Jenči u Prahy nastoupil jako výpomocná odborná síla v biologickém ústavu Státních výzkumných ústavů zemědělských v Praze. V roce 1922 byl ustanoven asistentem stolice pro zušlechťování rostlin na Vysoké škole zemědělské v Praze a byl pověřen vedením selekční stanice v Uhřiněvsi. V roce 1924 začal pracovat jako asistent této stolice (dnešní katedry).

Po nástupu na vysokou školu se mu podařilo získat stipendia na zahraniční cesty. Dne 26. května 1922 získal stipendium ministerstva zemědělství ve výši 6 000 Kč na cestu do Německa, Dánska a Švédska a vysoká škola mu v tomtéž roce udělila stipendium ve výši 9 000 Kč do stejných zemí.

List imatrikulační

Jako asistent pro zušlechťování rostlin byl ing. Karel Osvald od 1. ledna 1926 pověřen ministerstvem zemědělství řízením šlechtitelských prací na pokusné zemědělské stanici v Deštnici. Pod jeho vedením byly v roce 1927 započaty selekční práce ve chmelu. Tento rok bylo vybráno celkem 130 rostlin v různých pěstitelských polohách: Deštnice, Domoušice, Solopysky, Pnětluky, Rakovník a Louny. Výběr rostlin uvedeného rozsahu v této době byl mimořádný. Dík znalosti uvedených poloh v centru žatecké Doc. dr. ing. Karel Osvald oblasti a Osvaldovu šlechtitelskému talentu se mu podařilo z rozsáhlého a rozmanitého genofondu na našem území vytvořit základ na celoživotní etapu i pro další šlechtitelskou generaci zasahující až do současnosti. Při samotném vstupu na scénu šlechtění chmele je nutno zdůraznit jeden z mnoha rysů Osvaldovy osobnosti prolínající se celoživotní dráhou, jeho velmi úzký kontakt s pěstiteli a celou chmelařskou základnou.

Dalším rysem Osvaldovy osobnosti byla jeho pracovitost protknutá snahou po sebevzdělávání a nezlomné vůli po odhalování přírodních zákonitostí. Dokumentuje to již samotný výčet událostí z Osvaldova životopisu, ke kterým přibývají další významné etapy ve formování jeho odborného profilu. V roce 1927 obhájil svojí doktorskou disertační práci na téma "Variační statistika šířky obilky pšeničné" a byl mu udělen doktorát technických věd. Experimentální materiál se mu podařilo zajistit ve své práci ve funkci vedoucího selekční stanice v Uhřiněvsi a v práci odborného asistenta pro ušlechťování rostlin.

V roce 1927 mu Národohospodářský ústav při České akademii věd a umění udělil stipendium ve výši 10 000 Kč na tříměsíční cestu do Německa a Anglie za účelem zdokonalování se ve šlechtění chmele. Měl příležitost seznámit se s výzkumnou a šlechtitelskou základnou v těchto zemích. Nesporně významnou událostí bylo seznámení se s prof. dr. Salmonem, známým předním genetikem, mimo jiné objevitelem genu, který je nositelem obsahu alfa hořkých kyselin.

Vysvědčení dr. Karla Osvalda z Vysoké školy
zemědělského a lesního inženýrství

Po návratu z těchto cest byl dr. ing. Karel Osvald v roce 1928 jmenován komisařem Biologického ústavu Státních výzkumných ústavů zemědělských v Praze a ministerstvo zemědělství ho znovu pověřilo řízením šlechtitelských prací v deštnické stanici. Tuto životní etapu nutno také promítnout do politicko hospodářského ovzduší. Prvé desetiletí existence samostatné Československé republiky mělo svá specifika. V oblasti resortu zemědělství kde probíhaly pozemkové reformy , v prvé polovině dvacátých let se výrazně projevila konjunktura, která byla záhy vystřídána všeobecnou hospodářskou krizí.

Ministerstvo zemědělství v prvé polovině dvacátých let zřizuje síť výzkumných stanic pokrývajících celé tehdejší území republiky. Na mapě těchto stanic chybělo tak specifické území jakým bylo Žatecko. První jednání na ministerstvu zemědělství o zřízení pokusné zemědělské stanice, která by se ve větší míře zabývala chmelařskou problematikou byla realizována v roce 1922. Nezapomenutelnou zásluhu na tomto úseku měl tehdejší šéf stolice pro zušlechťování rostlin na Vysoké škole zemědělské a vedoucí představitel Státních výzkumných ústavů v Praze, prof. Jelínek, u kterého jako asistent pracoval ing. Karel Osvald a prof. dr. Alois Matoušek, vrchní oborový rada ministerstva zemědělství a profesor speciální produkce rostlinné na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství. Mimo jiné prof. Matoušek přednášel v rámci speciální produkce rostlinné i chmelařství. Z této doby jsou zachovány rukopisné záznamy této discipliny.

V období let 1922 -1924 bylo vedeno mnoho jednání na ministerstvu zemědělství o zřízení výzkumné stanice ve chmelařské oblasti. Tato jednání vyústila v kladný závěr až v roce 1925, kdy ministerstvo zemědělství za tímto účelem koupilo zbytkový statek v Deštnici u Žatce. Rok 1925 je tudíž označován jako prvé datum založení státem garantovaného výzkumu i pro oblast chmelařství. Nově zřízená stanice prodělávala všechny průvodní etapy, obvyklé "dětské nemoci". Projevilo se to jak ve vyhledání vlastní odborné náplně, kde nezapomenutelnou zásluhu má právě dr. Osvald, tak i častým střídáním vedoucích hospodářských pracovníků. Prvým vedoucím byl jmenován ing. Vojtěch Zicha, který tuto funkci zastával do 14. září 1927. Od 15. září 1927 byl vedením stanice pověřen ing. Václav Rosa, který v této funkci setrval do 3. června 1929. Po něm nastoupil ing. Ladislav Černík a ve funkci vedoucího stanice setrval do konce roku 1931.

Je nesporné, že zemědělská výzkumná stanice v Deštnici si svojí úlohu dík Osvaldově úsilí a odborné erudici prosadila za relativně velmi krátkou dobu a v podmínkách probíhající všeobecné hospodářské krize. Osvald velmi záhy pochopil, že české chmelařství, má-li se prosadit již v té době existující konkurenci na světovém trhu, musí vsadit na dvě základní složky, které jsou vlastní právě chmelu naší provenience. Je to především kvalita a výkonnost chmelů české provenience.

Osvald se zaměřil na kvalitativní stránku chmelových hlávek ve své práci "Analytická studie žateckého chmele", kterou vydal v edici zpráv výzkumných ústavů zemědělských v Praze v roce 1929, číslo 36. Tato studie byla vybavena cizojazyčným résumé ve francouzštině a němčině. Navázal zde na bohatou tradici českého chmele i prvých snah o získání výběru jako byl Semšův chmel i na práce některých pivovarských odborníků, zejména na práce Chodounského z dřívější doby, který svými pracemi systematicky začal studovat jakost chmele po stránce mechanického rozboru. Chodounský se zaměřil na srovnání chmelů českých, moravských a zahraničních. Propracoval otázku oceňování chmele na základě vnějších vlastností a vyzdvihl zejména znaky chmelového vřeténka jehož velikost, zalomení, obrvení a počtu článečků považoval za dědičné znaky. I když Chodounský nepracoval s odrůdově jednotným materiálem, vyslovil domněnky, které jak později Osvald rozpracoval měly po stránce mechanických charakteristik své opodstatnění. Po stránce chemických analýz navázal na práce prof. Satavy a dr. Stádníka.

Sklizeň chmele ve Výzkumné stanici
v Deštnici v roce 1926

Osvald ve své analytické studii žateckých chmelů začal pracovat, jak sám uvádí, s odrůdově jednotným materiálem. Držel se jím vybraných materiálů a zaručil tak exaktnost a reprodukovatelnost výsledků. Nashromáždil rozsáhlý soubor analýz jak mechanických znaků, tak i chemických analýz dle tehdy zaváděných a nových metodik chemického hodnocení chmele. Zpracoval metodiku mechanického hodnocení chmelových hlávek, která má platnost i v současných podmínkách a umožňuje nám srovnávat znaky žateckého poloraného červeňáku s materiály, které byly u Osvalda výchozími. Slouží ke cti jeho vědecká poctivost a exaktnost výsledků jeho práce. Tato studie se stala základem jím později vypracovaného bonitačního systému. Při zpracování této studie je nezbytné podtrhnout i další výrazný a na svoji dobu pokrokový prvek. Využívá variační statistiku jako prostředek a metodu hodnocení. Využil zde poznatků ze své doktorské disertační práce, které aplikoval do chmelařského výzkumu.

Orientace na kvalitativní znaky českého - žateckého chmele se ukázala i v dalších desetiletích naprosto správná. Korespondovala s tehdejšími požadavky pivovarníků, kde v té době i ve světových pivovarech byla vysoce ceněna škola českých sládků. I tato okolnost byla velice významnou v existující konkurenci chmelů zahraničních proveniencí, zejména německých. Snahy nahradit žatecký chmel, který byl jakostním standardem a na trhu nejvíce oceňovaným zbožím, byly již tehdy výrazné a nutno ocenit Osvaldovy práce té doby i přístup pivovarského výzkumu, že se podařilo pozici našeho chmele nejen obhájit, ale i na dlouhou dobu zabezpečit.

Nicméně však vedle kvalitativních ukazatelů si byl Osvald vědom nutnosti zabezpečit i výkonnost českých chmelů. Z kvalitativní pozice nikdy neuhnul, výnosovou úroveň nejen sledoval, ale měl ji jako jednu z podmínek ve své šlechtitelské práci. Výběry, které prováděl z bohatého genofondu nacházejícím se na našem území, byly hodnoceny i po stránce výnosové. Je zajímavé, že Osvald, který měl možnost na svých cestách se seznámit snovými metodami šlechtění chmele, zejména to byla anglická škola profesora Salmona, který stál na vrcholu světové genetiky ve chmelu, se nikdy ke generativnímu šlechtění neuchýlil. Dnešní současnou odpověď na tuto otázku lze vysvětlit se značnou pravděpodobností. Předně bylo z čeho vybírat v bohatém genofondu, na trhu chmelem byl jemný aromatický chmel nezastupitelnou surovinou plně vyhovující tehdejší pivovarnické technologii spilkových provozů. Jak později sám uvádí ve své studii z genetiky bylo to především z toho důvodu, že materiály vzniklé křížením dávaly málo uspokojivé výsledky v celkové kvalitě zboží, zejména ve vůni.

Osvald ve své šlechtitelské práci důsledně šel cestou pozitivních výběrů, kterou doplnil o rozsáhlou síť rajonizačních pokusů. Tehdejší struktura ve chmelařství měla převážně malovýrobní charakter. Osvaldův mimořádně rozsáhlý kontakt s pěstiteli, jeho obdivující pracovitost, důslednost a skromnost byly devizou a současně základnou pro mimořádný respekt Osvaldovy osobnosti mezi pěstiteli. V březnu 1931 byl přeložen do Deštnice a od 1. ledna 1932 se ujímá vedení této stanice s jejíž existencí je spojen i jeho další životní osud.

V roce 1932 je poprvé expedován sadbový materiál Osvaldových výběrů k předním pěstitelům, kde byl pěstitelsky ověřován. Jsou uváděna jména B. Škuthan Úlovice, V. Lapka Hřivice, V. Vaic Třeboc a další. Každý z pěstitelů si považoval za velkou čest a vyznamenání být pověřen poctou realizovat některý z Osvaldových pokusů. Svědčí o tom i četná korespondence, která se nám dochovala a je dokumentována i na výstavce instalované při této příležitosti.

Bylo by zúžením pohledu na Osvaldovu osobnost držet se pouze jeho hlavního odborného a vědeckého zaměření. Osvald byl ve chmelařství polyhistorem. Dovedl dát odpověď na kteroukoliv otázku širokému okruhu pěstitelů. Nebylo důležitého úkolu aby při něm Osvald nespolupůsobil ať na poradách, přednáškách, valných hromadách nebo schůzích. Velmi významná byla jeho činnost v odborné chmelařské komisi zřízené v roce 1932 při tehdejší zemědělské radě v Praze a později v ústřední chmelařské komisi při Jednotném svazu českých zemědělců.

Velmi rozsáhlá byla jeho publikační činnost. Jeho vrstevník a přítel, pozdější akademik Ctibor Blattný charakterizoval Osvaldovu osobnost jako člověka, který mnoho znal, pracoval a málo psal. Přes toto konstatování je literární Osvaldův odkaz mimořádný. Dovolíme si provést stručnou, i když ne úplnou rekapitulaci:

Střední hodnota tloušťky obilky pšeničné (1925)
Variační statistika šířky obilky pšeničné (1927 -disertační práce)
Vliv stanoviště na stupeň variability hospodářských vlastností pšenic ozimých (1929)
Analytická studie žateckého chmele (1929)
Hodnota chmele a hnojení (1930)
Výsledky chmelařského pokusnictví (1937)
Vlhkost chmele (1937)
Zkoušení chmelových odrůd (1940)
Chmel a hnojení kyselinou fosforečnou (1941 )
Barva chmele (1942)
Jak se mění hodnota chmele během sklizňového období (1942)
Studie z genetiky chmele (1944 -habilitační práce 1946)
Výsledky pokusů s plným hnojením v kombinaci s třírévovou kulturou (1945)
Pěstování chmele (1946)

Téměř nespočetný je soubor populárně vědeckých a odborných článků v různých časopisech. Od vzniku časopisu Český chmelař v roce 1927 až do konce svého života uveřejnil v něm 194 článků a dalších 60 jeho článků bylo uveřejněno v Československém zemědělci a v Zemědělských novinách.

Jestliže jsme uvedli, že Osvaldův osud byl nerozlučně spjat s výzkumnou stanicí vraťme se k jejímu dalšímu osudu po roce 1932, kdy dr. Osvald se ujal jejího vedení. Tato stanice byla v roce 1936 na žádost českého odboru Jednoty chmelařské v Žatci přejmenována na Výzkumnou stanici chmelařskou. V této době dr. Osvald vypracoval bonitační řád pro soutěže chmele (obchodní posudek, mechanická a chemická analýza). Spolupracoval při redigování různých letáků a propagačních materiálů vydávaných k nejrůznějším přl1ežitostem nebo akcím jako bylo hnojení chmele, sušení chmele, ochrana proti peronospoře i živočišným škůdcům. Rozhodující jeho stanovisko bylo v otázce odrůd a barvy chmele.

Rozhodnutím ministerstva zemědělství v roce 1938 byla Výzkumná stanice chmelařská přeložena z Deštnice do Rakovníka, které se realizovalo v říjnu 1939. Některé dochované zprávy hovoří o tom, že se dr. Osvaldovi podařilo přestěhovat všechny biologicky cenné materiály do Rakovníka, jiné zprávy to vyvracejí. V Rakovníku zakládal nové šlechtitelské pokusy na malém pronajatém pozemku. Vedle chmelařské problematiky se stanice věnovala problematice zelinářské, ovocnářské, léčivým rostlinám a některým speciálním rostlinám (tabák, paprika). V roce 1941 byla při této stanici zřízena půdní zkušebna.

V roce 1940 byl dr .Osvald jmenován členem České akademie zemědělské. V roce 1942 mu byla za práci "Barva chmele" a "Zkoušení chmelových odrůd" a za jeho dosavadní činnost ve chmelařství udělena 1. cena Fejfarova chmelařského řádu.

Po osvobození v roce 1945 přebírá dr. Osvald zpět statek v Deštnici a současně zahájil jednání o přidělení budovy pro Výzkumnou stanici chmelařskou v Žatci, což se mu po nemalých těžkostech podařilo realizovat až v roce 1947. V roce 1946 předložil habilitační práci zpracovanou na téma "Studie genetiky chmele" a po úspěšném habilitačním kolokviu dne 27. května 1946 mu bylo usnesením profesorského sboru Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství v Praze uděleno veniae docendi z oboru speciální produkce rostlinné.

Nesporně jeho nejvyzrálejší a stěžejní životní prací je jeho habilitační práce, kterou lze charakterizovat jako jeho životní dl1o. V té práci charakterizuje genetickou základnu chmelů české provenience, variabilitu a její význam pro selekci chmele, hodnotí možný výskyt mutantů a upozorňuje na vznik nových typů rostlin, které naopak jsou běžným produktem generativního procesu. Podrobně rozebírá problematiku stanovištních modifikací a vliv prostředí. V této práci charakterizuje a hodnotí úlohu výběru (individuálního, hromadného, pozitivního a negativního). V této práci věnuje samostatnou kapitolu křížení a hodnotí jeho význam pro šlechtění chmele a hodnotí variabilitu výnosnosti rostlin populace a klonu.

V Osvaldově genetické studii lze nalézti mnoho poučných závěrů a platných zákonitostí. A protože se jedná o zákonitosti mají obecnou platnost a trvalou hodnotu. Vyjímáme některé z jeho myšlenek:

"Naše kultury jsou tak geneticky různorodou směsí, že vždy určité skupině rostlin dané vzrůstové podmínky vyhovují, která dává uspokojivý výnos a vyrovnává nevýnosnost v tom roce skupin druhých".

"Dosavadní kultury chmelné jsou směsí vegetativních potomstev trsů různého genetického původu. Otázka odrůdová je naprosto nejasná a nemůžeme dobře mluviti o českém starožateckém červeňáku, ani o Semšově chmeli. Semšův chmel pochází ze staroúštěckého chmele a ten pak ze starožateckého. Dnes jsou kultury všech chmelů navzájem promíseny, i když nestává velkých rozdl1ů mezi jednotlivými trsy ve chmelnici. Chmel jest rostlinou, která se dovede přizpůsobit vzrůstovým podmínkám, neboť půda a podnebí ji vtiskne určitý charakter". "Hlavním účelem prováděné selekce jest zvýšení výnosnosti, a pokud lze, také i zvýšení jakosti. Především jest kladen důraz na výnosnost, neboť výnosy našeho chmelařství jsou nejmenší na světě. Jakost českého chmele jest známa, jest to zvláště jeho nedostižná vůně, která získala chmeli dobré jméno.".

Odrůdová skladba chmele ve vybraných ročnících dle údajů ÚKZÚZ
(plocha v ha)

"Jen ten klon může býti způsobilý pro příští kultury chmelné, jehož korelační křivka výnosová jest široká, který snáší značné kolísání intenzit všech vegetačních faktorů, t. j. který jest plastický."

V Osvaldově literárním odkazu lze stále nalézat četná ponaučení. Nejde však jen o literární odkaz. To nejcennější co nám zanechal jsou výsledky jeho šlechtitelské práce v podobě Osvaldových klonů, které jsou nosným sortimentem i v současném sor1imentu.

Dne 16. dubna 1948 doc. dr. ing. Karel Osvald ve svých nedožitých 49-ti letech náhle zemřel. Českému chmelařství zanechal nezapomenutelný odkaz. Při hodnocení 70. výročí chmelařského výzkumu v roce 1995, jehož byl zakladatelem jsme jeho celoživotní etapu označili jako Osvaldovskou. Jeho nástupci ve chmelařském výzkumu i v celé chmelařské veřejnosti si vždy této práce vážili a budiž ku cti následné generace chmelařů a zejména Osvaldovy šlechtitelské školy, že tyto materiály byly uznány jako samostatné odrůdy , které stále jsou garantem kvalit jemného ušlechtilého chmele.

Chmelařská veřejnost, město Žatec a význační představitelé vědy, Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství v Praze a významní představitelé tehdejšího ministerstva zemědělství a četných chmelařských organizací vzdali čest při posledním rozloučení s doc. dr. ing. Karlem Osvaldem. Rozloučení nejdůstojnější a nejvřelejší, kterého se snad v celé novodobé historii v Žatci nikomu nedostalo. Nelze tuto vzpomínku lépe ukončit než slovy jednoho z tehdejších význačných představitelů z řad pěstitelů pana M. Pihrta: "Byl jste věren svému kraji, jeho speciální plodině chmelu a chmelařství bylo a bude věrno Vám".

Chmelařská veřejnost se sejde dne 21. září 1999 ve Chmelařském institutu s.r.o., který je nástupnickou organizací Výzkumné chmelařské stanice, kterou založil, na odborném semináři věnovaném životu a dnu doc. dr. ing. Karla Osvalda a uctí tak jeho památku a stále trvající přínos i pro současnou etapu českého chmelařství.