Odkaz doc. Karla Osvalda dnešnímu chmelařství
Ing. Jan Fencl, ministr zemědělství ČR
Stoleté výročí narozenin významné osobnosti - jakou nesporně doc. dr. ing. Karel Osvald byl - je určitým mezníkem u něhož je správné a vhodné se zastavit a porozhlédnout. Oceňuji přístup představitelů našeho chmelařství k uctívání tradic a jsem touto skutečností potěšen. Mé potěšení by se znásobilo, kdyby současní chmelaři dokázali svému oboru, který byl naší chloubou vrátit jeho dřívější dominantní postavení v Evropě.
Dovolím si upozornit na to, v čem spatřuji mimořádnost osobnosti doc. Osvalda. Jako mladý pracovník prošel výzkumnými ústavy zemědělskými a již od roku 1932 vedl výzkumnou zemědělskou stanici v Deštnici u Žatce, když krátce před tím mu byl svěřen úkol metodického řízení výzkumu a šlechtění chmele na této stanici. Neuškodí si připomenout další skutečnosti té doby. Představitelé a významné osobnosti ve chmelařství, ale i praktičtí chmelaři toužili a volali po založení specializovaného chmelařského výzkumu. Ten prakticky neexistoval. Od samotného začátku bylo zřejmé, že stanice v Deštnici bude mít hlavní poslání ve výzkumu a šlechtění chmele. Byla hledána a v osobě ing. Karla Osvalda byla i šťastně nalezena osobnost, která toto poslání naplnila. Dnes, kdy tuto etapu zpětně hodnotíme plným právem Osvaldovi přiznáváme roli zakladatele chmelařského výzkumu a šlechtění chmele.
Najít a udat správný směr výzkumu nebyla jednoduchá záležitost jak se nám nyní může jevit. Je třeba přihlédnout k tehdejší hospodářsko politické situaci. Hospodářství nově vzniklé Československé republiky po prvé světové válce mělo i ve chmelařství svá specifika. Válečný útlum byl ve chmelařství vystřídán obdobím konjunktury, která kulminovala v druhé polovině třicátých let. V té době jsme také zaznamenali největší plochy chmele (1929 -17 264 ha). Toto období bylo vystřídáno všeobecnou hospodářskou krizí kdy v roce 1931 v důsledku nadprodukce chmele nákupní ceny nepokrývaly ani 1/3 skutečných výrobních nákladů. Osvald zakládal chmelařský výzkum začátkem druhé poloviny třicátých let, tedy v období konjunktury a dokázal řešit vedle šlechtění i otázky rajonizace, pěstitelské technologie, hnojení, sklizně, posklizňové úpravy i bonitace. Mimo ochrany chmele proti škodlivých činitelům tedy vše pro chmel podstatné a to pro bezprostřední užitek pěstitelů chmele.
Co vykonal pro naše chmelařství za necelých čtyřicet devět let svého života je naším bohatstvím, která předáme i dalším generacím.
Je ku cti nástupnické generace v poosvaldovské etapě, že si tohoto odkazu byla vědoma, zachovala toto bohatství, rozvinula ho a realizovala v celém našem chmelařství. Ovšem správné naplnění odkazů doc. Osvalda lze rovněž spatřovat v tvůrčím rozvíjení chmelařského oboru a přihlédnutí ke světovému vývoji, včetně změn průmyslových technologií výroby piva. Známé rčení "Tradici ctěme, nacházejme v ní poučení a rozvíjejme ji do nově existujících podmínek". Využijme stého výročí narození doc. Osvalda a pokusme se dostát jeho dědictví a využít každé příležitosti ku prospěchu českého chmele, protože tím prospějeme i sami sobě. Rozpomeňme se i na těžké doby, které naše chmelařství provázely v době krize a hlavně zužitkujme zkušenosti naše i našich sousedů v EU. Jsem přesvědčen, že všem pracovníkům na úseku chmelařství i v oblasti legislativně správní a organizačně řídící činnosti jde o zachování tohoto odvětví zemědělské výroby a zabezpečení jeho odpovídajícího postavení v zemědělství. Jenom realizací tohoto záměru naplníme důstojně odkaz velkého dna doc. Osvalda.
