Osvaldův odkaz
Doc. ing. Lubomír Vent, CSc.
Při příležitosti stoletého výročí narození zakladatele českého chmelařského výzkumu, doc. dr. ing. Karla Osvalda, které připadá na 19. září 1999, bude velmi účelné vzpomenout na jeho činnost, která položila nejen solidní základy českého chmelařského výzkumu, ale poskytla též čelné podněty pro další práce na tomto úseku našeho zemědělství.
Během svého působení ve chmelařském výzkumu v letech 1927 až 1948 Osvald úspěšně vyřešil mnohé vědecké a praktické problémy. Mezi nejvýznamnější výsledky patří vyšlechtění výnosnějších a jakostnějších odrůd chmele - Osvaldových klonů.
Hlavním cílem jeho šlechtitelské práce byla snaha vypěstoval na menší ploše vyšší sklizně jakostního chmele. V letech 1927 a 1928 vybral z populace krajové odrůdy žateckého červeňáku 276 matečných rostlin vykazujících lepší celkovou výkonnost než výchozí materiál. Výběry prováděl u předních pěstitelů v následujících výrobních obcích: Solopysky - J. Sachl, Domoušice - L. Osvald, J. Seifert, E. Halaš, I. Chládek, Hřivice - V. Lapka, Louny - F. Hiekl, Státní výzkumná stanice chmelařská Deštnice a Hospodářská škola Rakovník.
V publikaci K. Osvalda "Analytická studie žateckého chmele" z roku 1929 nacházíme zevrubný popis použité metody individuální pozitivní selekce, pracovních postupů a projektu této šlechtitelské práce. Další podrobné výsledky šlechtění jsou obsaženy v Osvaldově publikaci "Studie z genetiky chmele" vydané v roce 1944. Zmíněná práce je založena na důkladném genetickém rozboru žateckého chmele. Vedle popisu metody selekce genetických mutací a následného klonového množení vybraných rostlin vegetativní cestou se autor věnoval též možnostem využití genetického křížení k získání nových odrůd chmele.
V roce 1930 mu předal dr. Ctibor Blattný, tehdejší přednosta Státních výzkumných ústavů zemědělských v Praze - Dejvicích, 300 kusů semenáčů chmele, z nichž získal Osvald 180 kusů samičích rostlin. K dalšímu zkoušení vybral Osvald 70 rostlin, které byly sice velmi výnosné, ale jejich jakost, především vůně, nebyla dosti uspokojivá. Tento materiál byl však po přesídlení z Deštnice do Rakovníka, v důsledku II. světové války zničen.
Výsledky klonové selekce však byly velmi úspěšné. Proto došlo v roce 1929 k zahájení zkoušek vybraného souboru. Po sledování tohoto materiálu bylo v roce 1935 vybráno k dalšímu sledování 17 klonů. V rámci testovaných červeňáků vykazoval stále nejlepší celkovou výkonnost klon 114 b, jehož výnos byl o 29 % vyšší. Celý klonový soubor pak vykazoval o 67 % lepší výnosy než kontrolní rostliny původních porostů.
Po zkoušení výnosnosti vybraných klonů na stanovišti v Deštnici a v Rakovníku došlo k sestavení následujícího pořadí očíslovaných klonů: 114, 124, 126, 72, 31, 21, 147 a 55. Přitom je třeba poznamenat, že klony 124 a 126 pochází z anglické odrůdy Fuggle a jsou zeleňáky. Na základě těchto výsledků vybral Osvald pro pěstování v praxi klon 114 b ( poznámka: 114 a pochází z první sádě a 114 b z druhé sádě matečné rostliny). Klony č. 31 a 72 si brali sami tehdejší přední pěstitelé. V. Lapka z Hřivic zahájil množení klonu č. 31 na chmelnici pojmenované pro tehdy rekordní výnos 1 ,3 t názvem "Královna" a V. Vajc z Třeboce číslo popisné 14 si vybral k dalšímu množení klon č. 72. Množení klonu č. 114 zahájil F. Škutchan z Úlovic, který však měl v množárně přimíchán klon č. 126. Tyto rostliny se pak po následném pozitivním výběru staly základem udržovacího šlechtění tohoto všestranně výkonného zeleňáku umístěného na pokusném statku tehdejšího Výzkumného a šlechtitelského ústavu chmelařského ve Stekníku u Žatce.
Podle ranosti byly pak Osvaldovy klony klasifikovány takto: raný - klon 114, poloraný - klon 31 a 72, polopozdní - klon 126. Škoda, že během tuhého, tzv. "odrůdového rasismu" v padesátých a šedesátých letech došlo k úřední likvidaci všech porostů klonu 126, který svou vysokou výnosností, uspokojivou jakostí a pozdější zralostí vhodně navazoval na povolené Osvaldovy klony.
Vedle šlechtění řešil Osvald též četné aktuální pěstitelské úkoly. V roce 1941 publikoval výsledky prací zaměřených na sledování průběhu zralosti hlávek během sklizňového období. Ukázalo se, že týdenní rozdíl v době řezu chmele se projevuje pouze jedno- až třídenním rozdílem ve zralosti hlávek. Současně bylo zjištěno, že nejvyšší pivovarskou hodnotu vykazuje chmel sklízený uprostřed sklizně.
Značný praktický význam mají výsledky získané studiem vlhkosti sušeného a upraveného chmele publikované v roce 1935. Tyto práce souvisely s vydáním československého potravinářského kodexu. Tak došlo ke stanovení následujících údajů povolené maximální vlhkosti chmele: žokovaný 13 %, baloty 12 %. Pro praktické určení stupně vlhkosti chmele bylo doporučeno následující jednoduché zkoušení: a) chmel suchý - stopka se láme, b) normální vlhkost - vřeténko se ohne, hlávka se nedrolí, c) vlhký chmel - stopka a vřeténko se neláme, po zmáčknutí v hrsti zůstávají hlávky v chuchvalcích a po uvolnění nabývají původní tvar, d) uměle navlhčený chmel - je na omak vlhký, avšak stopka a vřeténko je suché, až později též zvlhne. Osvald současně upozorňuje na škodlivost sušení chmele vyššími teplotami, při nichž dochází k vyprchání silic a ke znehodnocování pryskyřic, což se projevuje zhnědnutím lupulinu. Dále se ukázalo, že chmel po usušení natáhne na hromadách do 48 hodin z ovzduší určitou vlhkost, která se později nemění.
Význam a rozsah díla doc. Dr. Ing. Osvalda, a zejména výsledky jeho činnosti, nás nabádají k tomu, abychom se k nim stále vraceli a navázali v nich poučení a podněty, jejichž realizace přispěje jak chmelařskému výzkumu, tak pěstitelské praxi.
