Odkaz doc. Osvalda dnešnímu zkušebnictví chmele
Ing. Jarostlav Linhart, ředitel Odboru chmele, ÚKZÚZ Brno, pobočka Žatec
Pan doc. Karel Osvald začal se šlechtěním chmele v roce 1927, původně sledoval 276 klonů, z nich 17 ponechal pro další bližší pozorování, z toho 3 dal do množení. Tyto 3 Osvaldovy klony - 31 , 72, 114 jsou pěstovány na českých chmelnicích dodnes, kromě toho se staly základem pro šlechtění našich i zahraničních jemně aromatických odrůd. Osvaldův klon 72 se používá při zkoušení jemně aromatických chmelů stále jako standarta. V pěstitelské praxi se stále nejvíce rozšiřuje ozdravený Osvaldův klon 72.
Jubilant napsal řadu odborných chmelařských článků na různá témata. V Českém chmelaři můžeme nalézti jeho články na téma Ochrana a výživa chmele, Kvalita chmele, Polské chmelařství apod. Jeho doménou však bylo šlechtění a genetika chmele. K této problematice napsal velké množství článků a knihu "Studia z genetiky chmele". Kniha je 50 roků stará, ale stále aktuální.
Aktuálnost spatřuji především v systému hodnocení novošlechtěnců chmele, který pan docent zavedl a který je v určité modifikaci používán dodnes. Jedná se o hodnocení vyrovnanosti, dále pak o obchodní j posudek, mechanický a chemický rozbor.
U výnosnosti zdůrazňuje autor velké kolísání v důsledku nevyrovnanosti kultury v jednotlivých letech. Proto je třeba získat výsledky více roků a stanovišť. Při obchodním posudku hodnotí především barvu hlávky a vůni hlávky. Tuto vlastnost považuje za jednu z nejdůležitějších pro hodnocení chmele při selekci. Rozdíly ve vůni zjistil i u jednotlivých i klonů, za nejlepší označil klon 114. Mechanický rozbor hlávek vyjadřuje jejich stavbu, jemnost vřeténka, pravidelnost lomu a ušlechtilost hlávek.
Chemický rozbor byl tenkrát prováděn na obsah měkkých a tvrdých pryskyřic, humulonu a lupulonu. V této souvislosti autor upozorňuje, že při delším skladování hlávek dochází k významnému poklesu těchto látek. Dále pak konstatuje, že hořkost a jakost chmele jsou dva odlišné pojmy a uvádí: "Dodat pivu hořkost, bychom docílili jistě různým způsobem, dáti mu však trvanlivost aróma, bouquet, prostě jemnou pivovou chuť, docílíme jen jakostním chmelem".
Autor také varuje, abychom nepřeceňovali chemické rozbory, které jsou doplňkem celkového hodnocení. Zabývá se také kritikou od cizích pivovarníků, že náš český chmel má malý obsah hořkých látek a za příčinu označuje odrůdu a nízké dešťové srážky.
Aktuálnost předchozích odstavců lze spatřovat z několika aspektů. Při zkouškách odrůd používá náš ústav metodiku, ve které jsou obsažena modifikovaná kritéria doc. Osvalda v oblasti mechanického a chemického rozboru a v obchodním posudku. Chmel je tedy zkoušen z mnoha hledisek, které mají základ v pracech doc. Osvalda.
Již tenkrát kolísal obsah humulonu (alfa hořkých kyselin) v našem chmelu s ročníkem, ale byl všeobecně vyšší, t.j. asi 5 %. Již tehdy byl konstatován úbytek hořkých látek při delší době skladování hlávkového 2 chmele. Rovněž tak kolísala výnosnost a to nejen s ročníkem. Doc. Osvald si povšiml značné odlišnosti ve vývoji klonů založených z téhož keře. To jej vedlo k závěru, že není vyloučeno, že zde hraje roli i určitý virus. Jeho vizi potvrdila až moderní technika ozdravování chmele a kontroly na ELlSA testu.
Jubilant studoval také ranost našich klonů, jako důležitý faktor pro pěstitele. Zjistil, že kolísá nejen podle klonů, kvality půdy, polohy a doby řezu.
| V průměru je klon: | 114 raný,
31 raný až poloraný,
72 poloraný.
|
Zajímavé jsou zkoušky kříženců chmele; materiál pro tyto účely předal v roce 1930 dr. Blattný - bylo to cca 300 semenáčků. Sledoval u nich výnosnost, vzdornost proti chorobám - tyto vlastnosti u mnohých semenáčků vynikly. Sledoval také jakost a vůni a došel k závěrům, že je třeba mít dlouhodobé výsledky, aby se projevilo letité působení vhodných růstových podmínek, které v Čechách máme
Zabýval se také rozborem odrůdové problematiky. Škoda jen, že se na tomto úseku nepodařilo jeho odkaz plně realizovat.
Přihlášky ke zkouškám a zkoušky Osvaldových klonů:
Jak již bylo uvedeno, zahájil jubilant šlechtění chmele v roce 1927 a pokračoval s nimi až do čtyřicátých let, kdy již převážně pracoval s třemi všeobecně známými klony č. 31, 72 a 114. Ty pak přihlásil jako nové šlechtění ke zkouškám v rejstříku. Podle naší dokumentace to bylo 17. února 1945. v přihláškách jsou uvedeny základní charakteristiky klonů a postup šlechtění.
Další přihláška těchto klonů ke zkoušce hodnoty pro rejstřík odrůd byla podána za existence ČSR, a to 13. března 1947. Je v ní mimo jiné uvedeno, že nová šlechtění byla zařazena do zkoušek samostatnosti a šlechtitelské vyrovnanosti v roce 1945. Tyto administrativní problémy spojené s ukončením druhé světové války však nezabránily šíření nových klonů v praxi.
Konečná tečka za úsilím o právní postavení nových klonů byla učiněna až v roce 1952. Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský v Praze, pobočka v Žatci zpracovala návrh na zápis nových klonů do rejstříku povolených odrůd. V preambuli je uvedeno, že podle zákona č. 188/1950 Sb. je možno uvádět do oběhu osivo a sadbu povolených odrůd. Dále pak to, že o lepších hospodářských vlastnostech Osvaldových klonů než má běžná populace, svědčí výsledky praxe a přiložená srovnání.
Návrh je odůvodněn uvedením odrůdové problematiky chmele, dále pak dlouhodobé výsledky výnosnosti a dalších hospodářských vlastností, včetně vyrovnanosti. Podle evidenčního lístku nového šlechtění byly Osvaldovy klony č. 31, 72 a 114 přihlášeny v roce 1945 a povoleny v roce 1952. Poté byly velice rychle šířeny a dodnes tvoří páteř sortimentu odrůd chmele, neboť jsou pěstovány na převážné většině ploch. Podle naší evidence ještě letošního roku je to 4 982 ha, t. j. 82 % z celkové plochy (včetně ozdraveného chmele).
S Osvaldovými klony také stále pracuje naše odrůdové zkušebnictví reprezentované ÚKZÚZ v Brně, Odborem chmele v Žatci.
Dlouhodobý pokus s těmito klony v Hřivicích byl uzavřen v roce 1997; dále jsou zkoušeny v Přílepech. Soustavně je využíván klon 72 jako standarta pro zkoušení odrůd jemně aromatického chmele. Kromě toho jsou u klonu 72 Meristem hodnoceny, na šesti místech ve všech chmelařských oblastech, znaky a vlastnosti včetně reinfekce. Výsledky zkoušek jsou každoročně publikovány ve Chmelařství, na chmelařském kongresu i při jiných příležitostech. Proto jen shrnuji:
Osvaldovy klony č. 31 , 72 a 114 odpovídají svými znaky Žateckému poloranému červeňáku. Při hodnocení vlastností, včetně výnosu, můžeme konstatovat, že tyto klony drží krok s ostatními klony Žateckého poloraného červeňáku ve výnosech, při mechanickém hodnocení a obchodním posudku. v obsahu alfa hořkých kyselin však některé novodobé klony (Podlešák) překonávají Osvaldovy klony. Je však nutno uvést, že obsah alfa hořkých kyselin u neozdravených klonů je v současné době nižší než ve třicátých letech.
Osvaldovy klony byly také vybrány pro meristémové množení, které přináší významný hospodářský efekt. Podle našich srovnávacích pokusů vykazují porosty klonu 72 z meristémů trvale vyšší obsah alfa hořké kyseliny o jednu třetinu, oproti standardnímu neozdravenému klonu. V prvních letech pěstování poskytují meristémové porosty až o 70 % vyšší výnos oproti neozdraveným. Postupem dalších let dochází ke snížení výnosu, který je však stále nad výnosem z neozdravených ploch. Reinfekce zjištěna zatím nebyla.
Pro závěrečný hold našemu jubilantovi si dovolím vypůjčit část antického úsloví. Ostatně pak soudím, že doc. Karel Osvald stanul na Olympu šlechtitelů jemně aromatického chmele.
